Páté eso? Paiste Giant Beat Nikdy nenabízely firmy taková kvanta nejrůznějších modelů a typových řad nástrojů jako dnes. Nikdy nebylo k dispozici tak široké spektrum zvuků a zvukových barev jako dnes. Ale nikdy jsem taky neměl tak silný pocit, že je to jenom hra - hra, v níž nezřídka figuruje pět i více es, zkrátka hra, jejímž hlavním cílem je odlehčit zákazníkovi kapsu. A jak na tom je nová řada Giant Beat od firmy Paiste - jedná se o poctivou kartu nebo spíš eso vytažené z rukávu? To jsem se pokusil zjistit důkladným testem všech nabízených modelů této série. Pointa hned na úvod Předně se sluší uvést, že tyto nové činely firmy Paiste jsou vlastně staré. A to celkem dost. Na měřítka rockové scény jde o záležitost přímo prastarou, neolitickou, dávnověkou, či snad dokonce fosilní. Jejich původní edice a prvotní vznik totiž spadá až do roku nula Pepperova letopočtu, tedy do éry nezřízeného bluesrockového jamování a prvních objevů tvrdších hudebních hornin, jejichž těžba ve velkém začala počátkem let sedmdesátých. V té době však tyto činely již vyklidily pozice legendě později daleko věhlasnější, a totiž řadě 2002. Nicméně byly to právě Giant Beat, které položily základ této slavné sérii, neboť představovaly první experiment firmy Paiste se slitinou CuSn8, později známou jako "bronz 2002". Název Giant Beat přitom hovořil jasnou symbolikou: módním výrazem "beat", označujícím tehdy prakticky veškerou elektrifikovanou hudbu menších skupin, reflektoval na styl využití - a co mělo vyjadřovat slovo "giant" snad netřeba vysvětlovat. Ale pro jistotu: výkon, sílu, mohutnost, zkrátka rámus jak blázen - tedy vše, co potřeboval právě vznikající rock. Proto je také koncem šedesátých let používalo mnoho hráčů nově nastupující rockové generace: Nick Mason, Bill Bruford, John Bonham a spousta dalších. Giant Beat prostě znamenaly zásadní zlom ve zvuku činelů a definovaly směr, kterým se v dalších letech ubíral vývoj této části bicí soupravy. Může být řada s takovou tradicí a podobnými referencemi jen pouhým marketingovým humbukem? Těžko. Ale na druhou stranu: i slavné jméno a tradice se dá zneužít… Všichni Beatovy Gianti Ne náhodou jsem úvodem článku použil větu "důkladný test všech nabízených modelů této série". Přišlo mi to jako dobře prodané zboží: těch modelů je totiž jenom pět! Ano, čtete dobře: 5 neboli pjet, five, vijf alias cinque. Tři činely o velikostech 18", 20" a 24" a dvě hi-hatky o průměrech 14" a 15". Das ist alles. Všechny plechy jsou přitom označeny jen logem firmy a poněkud "countryově" laděným stylizovaným nápisem Giant Beat. Žádné označení ride či crash, dokonce ani číselné vyjádření průměru. Prostě činely. Už to představuje samo o sobě jisté unikum, zvlášť v dnešní přelogované době, kdy každý výrobek nese nejrůznější popisky a doplňkové piktogramy, mající navodit dojem jeho důležitosti, vyjímečnosti a speciálnosti. Neméně záhadně pak působí i samotný povrch činelů - ani lesklý ani matný, ani hrubý ani jemný, ani světlý ani tmavý. O co tady sakra jde? Co tohle znamená v době, kdy prvotním, hlavním - a často jediným - cílem každého produktu je strhnout pozornost, zapůsobit na první dojem? V tom může udělat jasno jedině praktická zkouška… A. ČINELY 18" + 20" = CRASH Nejen z titulu velikosti, ale zejména svým zvukovým charakterem se dva menší činely jasně kvalifikovaly do role crashů. A nutno říct, že v tomto směru předvedly výkony velice zajímavé, nebál bych se říct excelentní. Ostrý, přesně definovaný sound s odpovídající agresivitou, přitom však vrcholně kultivovaným vyzněním, takové jsou základní hodnoty těchto plechů, které umocňuje rychlá akce a schopnost prosadit se i v hlučnější kapele. V plné intenzitě se rozeznějí již při středně silném úderu, a k tomu, aby z nich vyšel doslova elektrizující výboj v maximální síle, není zapotřebí žádné zvláštní razance - takže ještě navíc šetří vaše ruce. Bez nadsázky můžu říct, že lepší, či přesněji řečeno "vybranější" zvuk crash činelů jsem snad neslyšel. Že tyhle crashe budou jedinečné pro použití ve studiu, to je jasná věc. Pokud jde o činel 24", i ten je samozřejmě možné použít jako crash - jeho akustický výkon je v tomto směru sice dost slušný, nicméně díky velkému průměru a již značnému objemu hmoty nemá jednak dostatečně rychlou akci, a stejně tak jeho hlavní tón je položen na crash již poněkud nízko. Avšak i tohle všechno se dá v určitém případě využít, či dokonce změnit v klad! Stačí si jen vzpomenout na přiznávky v You Shooke Me od LZ! (Které jsou ostatně s velkou pravděpodobností hrány právě přesně na tento typ činelu, neboť John Bonham používal Giant Beaty v letech 68-69!) Takže asi jedinou slabší stránku, kterou jsem objevil, představují středy. Sound při hře na střed činelu totiž není nijak zvlášť výrazný a dokonce ani příliš odlišný od zvuku, kterým disponuje vlastní plocha. Činely se tak jistým způsobem dokonce blíží efektu flat-ridu, který poskytuje v celé ploše víceméně stejný zvuk. Určitou dobu mi bylo trochu záhadou, proč tomu tak je, ale pak jsem objevil jistou konstrukční anomálii, která tento jev nejspíš vysvětluje - činely mají totiž poměrně nestandardní konvexní náběh středu. Celkově vzato nejde o žádný vážnější nedostatek, nýbrž prostě jen o charakter těchto činelů a určitou akustickou vlastnost, se kterou se však musí počítat - předehra Child In Time na ně zrovna dvakrát nevyzní. 24" = RIDE Čtyřiadvacítka, to je v oboru činelů ten absolutně nejtěžší kalibr - něco jako na moři bitevní loď Bismarck. Nicméně tenhle medium ride, jak by nejspíše znělo jeho označení, kdyby nějaké měl, disponuje jednou zcela speciální zbraní, a tou je, podobně jako v případě crashů, extrémní kultivovanost. V žádném případě tedy nečekejte heavy-rockovou kovadlinu, která vám udělá díru do hlavy a bude znít zhruba stejně jako kus kolejnice zavěšené na školních chodbách pro případ chemického poplachu. Kombinace středního až menšího ataku s perfektně posazenou výškou základního tónu, která dokonale zapadá do zvukového spektra nejen samotné bicí soupravy, ale i celé kapely, totiž způsobuje, že ho při hře ani příliš nevnímáte. Ale jaké vás čeká překvapení, když na něj hrát přestanete: najednou ve zvuku kapely něco chybí - a to něco hodně dobrýho. Takže na něj začnete hrát zase. A už nepřestanete. B. HI-HAT Dvě nabízené hi-hatky o zcela standardních rozměrech 14" a 15" vypadají jako ty nejobyčejnější činely, co jste kdy viděli. Stejně jako crashe a ride jsou zcela prosté popisů a disponují opět velmi nenápadným povrchem. Podobně "nenápadně" pak působí i zvuk. Troufám si však říct, že právě to je u hi-hatky jeden z největších kladů - nástroj, který totiž často zní nepřetržitě od začátku do konce skladby, prostě nesmí mít příliš výrazný sound, neboť jinak strhne veškerou pozornost a brzy začne působit rušivým či dokonce otravným dojmem. Patnáctka má kultivovaný, níže položený sound, spíše méně hlasitý projev, a celkově evokuje jistým způsobem i zvuk starých Zildjianů. Tahle hi-hatka by určitě byla tím pravý pro elektrifikovaný bluesrock, mohla by se hodit i do specifických forem hardrocku, kde není potřeba tak pronikavý zvuk, a díky hlubšímu soundu by možná našla svoje uplatnění i v jazzu. Čtrnáctka má logicky o něco vyšší posazení soundu, který je opět jasně definovaný, konkrétní a precizně artikulovaný, bez sebemenších rušivých rezonancí. Tahle hi-hatka by naprosto perfektně seděla do artrocku, nejrůznějších forem fusion, ale dovedu si představit její využití i ve funku (jako bych slyšel nějakou starou nahrávku Jamese Browna). Celkové zhodnocení Tahle řada je vrcholně koncepční a představuje kompletní a pevně dané osazení soupravy, se kterým nemůžete příliš experimentovat nebo ho měnit - tak řečeno "customizovat" - ale které dává o to větší smysl. A právě ten je hlavní devizou této série: vrcholně logická kombinace činelů s jasným stylovým zaměřením, a přímo perfektním zvukovým posazením jak v rámci soupravy, tak i celé kapely. I přes tuto dokonalou zvukovou koncepci by ale rozšíření o několik málo typů snesla; úplně by přitom stačil jeden splash, nějaký tvrdší, konkrétnější a možná trochu zvonivější ride, a jako eventuální bonus china - vše by přitom mohlo být pouze v jednom či dvou rozměrech. V každém případě je zvuk všech činelů velmi precizní, zcela čistý a vrcholně kultivovaný, u crashů pak navíc až s alchymisticky přesně vyváženým poměrem agresivity a barevnosti. Musím přiznat, že v určitých směrech mi tyhle činely připomínaly staré původní "dvatisícedvojky" dokonce víc než nově vyráběné činely této řady; ty mají totiž v případě některých typů už příliš ostrý a hrubý sound - což staré 2002 rozhodně neměly. Těžko předvídat, jaký komerční úspěch bude comeback řady Giant Beat pro firmu Paiste představovat - to ukáže budoucnost. Osobně však musím říct, že jsem už hodně dlouho neměl pocit poctivější práce, která je založena na jasné vizi kvality a reálné použitelnosti. Poněkud nenápadný povrch i absenci doplňkových log a dalších popisů lze v tomto kontextu vnímat jako poněkud aristokraticky potlačený luxus, který nemá potřebu být zřetelný vždy a všude, a viditelný pokud možno na co největší vzdálenost. Ač tedy bylo činelů k testu celkem pět, představuje tahle staronová řada čtyři skutečná a poctivá esa, která mohou být trumfem v té nejvyšší hře. INFO Paiste Giant Beat Profesinální činely s velmi kultivovaným projevem a jistým nádechem retro-soundu, vhodné pro méně až středně hlasité styly, výborně využitelné ve studiu. Ideální pro art-rock, klasicky znějící hardrock, jazz, eventuálně i fusion, a absolutně dokonalé pro navození atmosféry bluesrockového session roku ´69. CENY hi-hat 14" - 9990,- Kč hi-hat 15" - 10990,- Kč činel 18" - 7290,- Kč činel 20" - 8490,- Kč činel 24" - 11690,- Kč + jedinečně znějící crashe výborné sladění celé série komplexní zvukové spektrum činelu 24" - slabší a nevýrazné středy činelů omezená škála typů Paiste Giant Beat - Páté eso? autor: Paul Schenzer psáno pro: časopis Muzikus vyšlo v čísle: 2006 / 06 foto (v tištěném vydání): firemní promo vydavatel: MUZIKUS web vydavatele: www.muzikus.cz Na webu schenzer.com zveřejněno se souhlasem vydavatele © 2005 Paul Schenzer www.schenzer.com